Austin, John (1790-1859) Anglický právník a filosof práva. Pocházel ze zámožné střední vrstvy. Začal jako důstojník v armádě (1806-12), poté se stal advokátem (1818-26), učitelem právní vědy na londýnské universitě (1826-32) a v roce 1834 přednášel právní vědu v Inner Temple. Několik let strávil ve státních službách a v roce 1820 se oženil se Sarah Taylorovou, která mu byla zdrojem inspirace. Do revolučního roku 1848 žili ve Francii a Německu, poté až do smrti ve Weybridgi.
Austin byl hlavním mluvčím a exponentem anglického analytického právního positivismu v podobě, která je dnes známá (a v mnohém kritizovaná) jako "příkazová teorie práva" (viz PRÁVO). Austinovo hlavní a nejvlivnější dílo, Působnost právní vědy (The Province of Jurisprudence Determined, 1832), vzniklo na základě úvodní části jeho přednáškového cyklu, který přednesl jako první profesor právní vědy v Londýně. Jako přednášející byl Austin tak neúspěšný (neuměl udržet zájem posluchačů), že v roce 1832 na své místo rezignoval. Pozdější přednášky v Inner Temple v roce 1834 byly opět neúspěšné, jeho kniha se však stala nejčtenějším, nejcitovanějším a nejkritizovanějším dílem v oblasti teorie práva v Anglii. Její popularita předstihla právní spisy BENTHAMOVY, jež byly Austinovi vzorem, a dokonce i díla německé pandektické školy, která studoval v letech 1826-28, když se chystal na profesuru. Ochromující literární peďekcionismus Austinovi zabránil publikovat jakékoli další dílo vyjma několika politických pamfletů, takže jeho kompletní Přednášky o filosofii positivního práva (Lectures on the Philosophy of Positive Law, 1861), přinášející dlddadnou analýzu všech hlavních pojmů a institucí práva v duchu definice Působnosti právní vědy, dala manželka do tisku až po jeho smrti.
Tato definice je striktně positivistická tím, že zcela odděluje existenci práva od jeho hodnoty nebo nehodnoty jako takové. Je voluntaristická svou restrikcí zákonlJ ve vlastním smyslu na pouhé "příkazy" (akty vůle) nadřízených vůči podřízeným s hrozbou sankcí v případě neposlušnosti. Příkazy, které jsou zákonem, musejí být jako takové všeobecné a musejí vycházet od nejvyššího nadřízeného nebo svrchovaného vládce (viz SVRCHOVANOST). Svrchovaný je poroučející, jehož obecným příkazům je dostatečně velká část obyvatelstva zvyklá se podřizovat, přičemž současně není zvyklá se podřizovat jakémukoli jinému jedinci nebo skupině.
(Svrchovaný mlJže být jedinec stejně jako skupina osob, jak je tomu v Británii a USA.) Stát je z tohoto pohledu jednoduše jiný termín pro suveréna, nebo jinak - jako nezávislá politická společnost - pro korporativní entitu, složenou ze svrchovaného suveréna a poddaných. Kde je suverénem kolektivní těleso, musí být toto samozřejmě definováno ústavou. Ústavy tohoto typu ale nemohou být ve svých základních ustanoveních "zákony", protože nutně nejsou diktovány suverénem. Ústavní zákon ve svém nejvyšším dosahu je proto reklasifikován na pouhou positivní morálku, a stejně je tomu i se zákonem platícím mezi suverény či státy, ve veřejném mezinárodním právu. Tyto teze a jejich dlJsledky týkající se neomezené moci suveréna a absence striktních práv vůči suverénovi byly hod~ě kritizovány. Pozdější positivismus (např. H. L. A. Hartse) voluntaristické pojetí zákona jako příkazu zavrhl, do práva znovu zařadil zvykové sociální normy a zaměřil se rovnoměrně na fakultativní i na imperativní aspekty zákona. Austinova politická filosofie je utilitární, ve vztahu k pravidlům utilitárnější než Benthamova (viz UTILITARlSMUS). Jako přesvědčený unitář věřil v božský zákon ustavený utilitárním a unitárním božstvem.
Užitečnost a božský zákon jsou nejvyšším testem hodnoty positivního zákona, nejsou ovšem kriterii pro jeho existenci. NMacC

odkazy
Austin, J.: The Province or Jurisprudence Determined and Use~' (!r the Study (!r Juri~prudence, ed. H.L.A. Hart, Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 1954.
_: Lectures on the Philosophy or Positive Law, ed. S. Austin. Londýn: John Murray, 1863.
literatura
Morison, W.L.: John Au~.tin. Londýn: Edward Arnold, 1982. (Obsahuje rozsáhlou bibliografii.)